Moje bláznivá třída

Popravdě nevěděla jsem, jestli tento článek vůbec psát, sem na tuto stránku - už jen pro to, že si ji kdykoliv můžou přečíst lidi, kteří mě znají. Nepatřím mezi ty, kteří se rádi svěřují o svých myšlenkách a hlavně o svých pocitech, ale něco ve mně tak nějak chce abych tento článek napsala. A když se nad tím tak zamyslím, stejně to nikdo od nás ze třídy nečte .. a já vlastně ani pořádně nevím proč to dělám - možná, proto, abych jednou, třeba za 40 - 50 let, měla překvápko na náš sraz - abych uložila někde tu kupu vzpomínek, protože mám strach, že bych na některé z nich mohla časem zapomenout a to si myslím, že by byla ta největší škoda .... a nebo ho taky píšu hlavně pro sebe, abych na chvíli vypnula to, co mě tak děsí, všechny ty strachy, hlasy/myšlenky, co mi říkají, že nejsem dost dobrá na to, co jsem si kdysi vysnila.

Dnes je zrovna jeden z těch dní, kdy je mi fakt na nic. Fakt na nic. A tak píšu, protože si chci připomenout ty doby, čtu, abych si vzpomněla na to, jak mi bylo všechno jedno, nestarala se o to, co bude, smála se každé blbosti a byla pro každou špatnost. V těchto dobách si vzpomenu taky na to, jak jsme si hrávali s Irčou u nich na zahradě, na to, jak jsme chtěli dospět, nechtěli jsme si hrát s panenkama, protože to bylo přece pro malý děti, bylo to trapný. Kdybych teď mohla, vrátila bych se a té malé Lucce řekla, ať se na to vykašle, protože dospívání a dospělost není žádná sranda.

Bohužel nejde přetočit jen tak čas, jako tenkrát, když jsme si jako malí hráli s hodinkami a kvůli tomu mě pak musel taťka nahánět po celé vesnici, protože jsem měla tak trochu hodinu zpoždění. Bylo by fajn, kdyby to bylo tak jednoduchý.

Náš slučák se pomalu blíží, s některýma jsme se viděli už minulý týden, ale bylo nás jen pár. Zahráli si bowling, pokecali, co nového a já, i když jsem byla sebevíc šťastnější, že jsem mezi těmi svými, nějak jsem se necítila ve své kůži. Změnili jsme se všichni, ač to možná nejde vidět. Čas je mocný pán. Někdo se posouvá, jiný stojí na místě, někdo jde pomalu dolů, aniž by si to uvědomoval, ale je jenom na každém z nás, co si vybereme.